Jdi na obsah Jdi na menu
 


POKOJOVÁ ZVÍŘATA

9. 3. 2009

POKOJOVÁ ZVÍŘATA

SUCHOZEMSKÁ ŽELVA

1/ Co potřebuji vědět před koupí želvy?      
Pokud bychom měli začít úplně od začátku, tak je to koupí vybraného druhu želvy. Než vůbec
začneme o želvě uvažovat, je třeba vědět, že se jedná o ohroženého živočicha chráněného
mezinárodní úmluvou Cites. Z toho vyplývají určité povinnosti.V podstatě každá suchozemská
želva podléhá registraci. To znamená, že každá musí mít vystaven platný registrační list. Na
některé z druhů želv (např. Testudo) se navíc vztahuje zákaz volného obchodu. U takových druhů
je v případě prodeje potřeba mít ještě takzvanou " výjimku ze zákazu obchodní činnosti" . Pokud se
dotazy na toto téma budou opakovat, bude potřeba napsat o této problematice, vzhledem k její
obsažnosti, samostatnou kapitolu. Jsou-li jsou doklady v pořádku, stačí nahlásit změnu majitele na
příslušném úřadě a to do čtrnácti dnů od uskutečnění změny. Jde pouze o registrační povinnost za
kterou se nic neplatí a nadále nového majitele nijak nezatěžuje, pouze v případě úhynu je
ohhlašovací povinnost stejná jako u změny majitele.

////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////
 
Bílý papír je Registrační list, ten musí mít všechny suchozemské želvy. Žlutý papír je výjimka z obchodní činnosti,
takovou musí mít evropská Testuda a želvy zařazené do skupiny A. Zařazení jednotlivých druhů se občas mění, takže
nemá smysl druhy jmenovat. U nás v ČR máme ochranu želv papírově zajištěnu možná nejdokonaleji v EU. Málokterý
stát, pokud vůbec, vyžaduje a může si dovolit, chtít na jednu želvu hned dvoje papíry. Hurá jsme prostě nejlepší!
///////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////
2/ Na koho se mám se svým požadavkem pokud možno obrátit?
Jistě každý tuší, že tak jako ve všem, je nejvýhodnější jít přímo za kovářem,v našem případě za
chovatelem a ne za kováříčkem - zverimex, burzy,překupníci atd. O zasílání želv poštou, vlakem atd.

raději ani mluvit nebudu. To se snad dá omluvit pouze v mimořádných případech. Kdo nedokáže
obětovat ze svého volna tolik času aby si pro želvu zajel, měl by se vážně zamyslet nad tím, zda jí
vůbec potřebuje. Navíc nikdy nevíte, jaké zvíře, v jakém zdravotním stavu a od koho k vám dorazí.
Navíc ochota majitele, poslat živou želvu bez dozoru kamsi, svědčí o péči a zájmu o bezpečí svých

chovanců. Pokud pominu pravděpodobnou finanční výhodu, tak zcela zásadní výhoda spočívá v tom,
že 90% chovatelů jsou lidé, kteří jsou schopni a ochotni vám o chovu želv toho říci tolik, abyste želvu
alespoň udrželi naživu.
3/ Jaké informace o chovu a od koho by měly být pro mne směrodatné?
Solidní chovatel vám želvu nepodá mezi dveřmi, ale dokáže si pravděpodobně udělat tolik času,
aby vám základní informace zdělil. To, že rady budou správné, máte zaručeno tím, že želvy
rozmnožil, tudíž jeho způsob chovu odpovídá potřebám želv. I mezi chovateli je však nutno
vybírat. Za chovatele považuji člověka, který opakovaně, po řadu let, želvy chová a množí. Takový
chovatel má jistě co říct a na jeho rady se logicky můžete spolehnout. Existují ale i chovatelé, kterým
se želvy
rozmnožily tak jaksi náhodou, ani vlastně nevědí jak. Přesto i takový chovatel vám toho o
želvách řekne daleko víc než běžný prodavač ve zverimexu. Trochu zmatečně může působit fakt, že
každý chovatel má trochu jiné zk
ušenosti a trochu jiný způsob chovu. V takovém případě radím,
dělejte to tak, jak vám řekl chovatel od kterého želvu m
áte, nedejte na rady typu " já jsem slyšela, já
jsem četla, atd." A když už, konzultujte takto získanou radu s chovatelem, vyplatí se to vám a hlavně
vaší želvičce.

4/ Jaké informace jsou pro mne prakticky bezcenné?
Z vlastní zkušenosti vím, že začínající, čerství chovatelé přijíždějí ke mě nabití vědomostmi
načerpanýmivětšinou z dostupné " odborné" literatury typu " Bydlí s námisuchozemská želva" a jí
podobnými publikacemi. Pokud potencionální chovatel je hodně zvídavý, vylepší celkovou situaci
informacemi z takzvaných dětských webů o želvičce Amálce, které to nejvíc sluší když je namaštěná
dětským olejem a má krásnou růžovou mašli. (mašle by tolik nevadila, ale ten olej rozhodně ano)
Nemám opravdu nic proti takovým webíkům a nadšení jejich dětských majitelů, dokonce je i chápu,

nemají v podstatě kde načerpat seriozní informace a nevědomky svým želvičkám ubližují, byť v dobré
víře, že lepší péče, než kter
ou jim poskytují oni, už přece nemůže existovat. Tyto skutečnosti jsou
ostatně jedním z hlavních důvodů proč já, počítačový analfabet, jsem se v zájmu želv donutil založit

tyto stránky. Celková představa o chovu želv je bohužel následkem toho všeho většinou natolik
zkreslená, že musím velice obezřetně tyto informace vyvracet. Obezřetně proto, že to co je psáno v
odborné knížce, přece musí být pravda a pokud to někdo rozporuje, je přece jasné, že tomu nemůže
rozumět. Ale jak říkám, chápu to a nemám to nikomu za zlé.Většinou se však zaplaťpánbu začínající
chovatel rychle zorientuje a začne alespoň tušit, že ne vše, co je psáno, je také dáno. Rozpory
většinou začínají hned na začátku, při přepravě želvy.
5/ Jak a v čem vybranou želvičku nejlépe přepravím?  
Plastové Teraboxy prodávané v odborných prodejnách jako ideální přepravní prostor pro želvy, jsou
zcela nevyhovující. On totiž pro želvu v přírodě každý rychlý pohyb v její blízkosti znamená
potencionální nebezpečí. Jakým dojmům musí být vystavena želva během přepravy v průhledné
plastové přepravce si jistě každý dokáže představit. Želva se při transportu nejlépe cítí v tmavé
neprůhledné např. obyčejné papírové krabici vyplněné materiálem, který zabraňuje tomu, aby, řeknu
to lidově, tam nelítala jako nudle v bandě. Tako
vým materiálem může být seno, čerstvě natrhaná
tráva, listí ovocných stromů a v neposlední řadě obyčejný zmuchlaný papír, nebo noviny. Želva se
cítí bezpečně a navíc ji okolní materiál dostatečně izoluje nejen od zimy, ale i od vedra, na což se
zvláště v létě často zapomíná. V zimním období je vhodné celou tuto krabici ještě vložit do
termotašky. Naopak zcela nevhodná výplň zvolené přepravní krabice, je jakákoliv textilie, vč
etně
dětských plen. Želva se do takové výplně zamotává drápky a v mnoha případech může o ně i přijí
t.
Nevhodný je také jakýkoliv nesoudržný materiál, jako například písek, kukuřičná drť, rašelina atd.
Tyto materiály neposkytují při přepravě želvě dostatečnou oporu a nastává již nahoře zmíněný
nežádoucí efekt " nudle lítající v bandě" . Také by v přepravní krabici neměli být jakékoliv předměty,

včetně hraček, sádrových a jiných želvích kamarádů, želvě jistě po dobu přepravy smutno nebude
a vy zamezíte situaci, kdy takový želví kamarád celou cestu malou že
lvu pronásleduje,
otlouká a všelijak jinak jí ubližuje.
6/ Co si mám pro novou želvu doma připravit?
Nejvýhodnější je, být dopředu domluven s chovatelem. Pokud to z jakýchkoliv důvodů není možné,
ujasněte si pouze kde a v čem bude vaše želva bydlet. Čím ji budete svítit a topit a to stačí.
Nemalý problém je ten, přesvědčit novopečeného chovatele, aby většinu dopředu nakoupené
výbavičky doporučené v odborných prodejnách nepoužíval. Jde většinou o takzvané topné kameny,
rohože, specielní substráty, specielní misky na vodu, na potravu, specielní noční žárovky s modrým

světlem imitujícím měsíční svit ( žárovka obarvená na modro za cca 200,-) a jiné úplně zbytečné
speciality, které přijdou v součtu na víc peněz, než celá želva.To jsem se ani nezmínil o vitamínech
kapacích, mazacích, ajánevímjakýchmožných, minerálních doplňcích v granulích, v prášku, v blocích,
v kapkách atd. Prostě Pet průmysl se na bezbranném začátečníkovi dokáže opravdu vyřádit.
Prostě, nejlépe je na všechny tyto " zázraky" zapomenout a uvědomit si, že želva je normální živý
tvor, kterého příroda vybavila nesmírnou odolností k okolním nepříznivým vlivům a který ke
spokojenému životu vyžaduje pouze pár základních potřeb. Příznivá teplota, světlo, vlhkost,
odpovídající potrava. Komická je představa, že by za malinkou želvou lezoucí v přírodě běhala

skupina ošetřovatelů dávkujících předepsané, specielně pro želvy vyvinuté vitamíny, olejíčky,
minerální látky a všechny ty pro život " nezbytné" zbytečnosti, bez kterých želva dozajista uhyne.
Jistě nikdo želvě nedezinfikuje cestu po které v přírodě leze, nevysypává jí tím jedině správným
substrátem po kterém se jí nejlépe chodí. Tak a dost, pokud jsem dosud někoho nepřesvědčil,

asi už se mě to nepovede.Tím vším rozhodně nechci zlehčovat nutnou péči o želvu, nechci aby
někdo získal dojem, že želvě stačí ke spokojenému životu papírová krabice od bot, zastrčená
pod kanape a když si člověk náhodou vzpomene přihodit jí tam pampelišku. To rozhodně ne.
Naopak, péče o želvu je poměrně zodpovědná " funkce" a v případě, že takovou funkcí je
pověřen nejmladší člen rodiny, je nutné výkon funkce staršími členy rodiny, nejlépe rodiči,
kontrolovat.

7/ Ještě stále máme možnost uvážit, jaký druh želvy je pro nás tím pravým.      
No, snad jsme se už dostali k vlastnímu nákupu. Ve vašem zájmu je potřeba dobře uvážit jaký
druh suchozemské želvy si pořídíme a také za jakým účelem. Máte-li někdo ambice želvy
množit, jistě už ví co a jak, takže se budeme věnovat spíše ostatním začínajícím chovatelům.

Je dobré si ujasnit a zvážit své možnosti, jinak se může rozhodovat šťastný majitel rodinného
domu se zahradou a jinak méně šťastný člověk bydlící v paneláku. Pokud máte zahradu, váš
výběr druhu záleží pouze na vašem vkusu. V takovém případě bych se přikláněl k želvám co
nejotužilejším a největším. Na zahradě působí velká želva daleko impozantněji než mrňavý cvrček.
Takové želvy jsou především Testudo marginata, želva vroubená, která za dobrých podmínek
dorůstá až 35cm. Také Testudo hermanni boettgeri, želvy zelenavé a Testudo graeca ibera,
želvy žlutohnědé jsou zvláště z určitých lokalit " chlapáci" okolo třiceti centimetrů, rozdíly mezi
lokalitami se dozvíte z dalšího textu. Počítáte-li i do budoucna s chovem v bytových podmínkách,
je výhodnější vybírat mezi druhy dorůstajícími menších rozměrů, Jsou to například želvy zelenavé
z jižních lokalit např. Peloponés. Odtud pocházející želvičky zelenavé dorůstají obvykle v případě
samiček okolo 20cm a samečci ještě méně. U želv žlutohnědých je to podobné, mimo toho
Peloponésu samozřejmě, také ale velice záleží na lokalitě, jaké budou mít růstové předpoklady.
8/ Podle čeho a jak si vybrat tu pravou?
Doporučuji nepodléhat emocím a vybírat v klidu a obezřetně. Pospíchá-li prodejce, má-li
takové ty řeči typu " ty zavřené oči jsou normální, ona je zase ráno otevře" nebo, to je také jedno
z originálních zdůvodnění, " ona se nehýbe protože je ochočená" , běžte pryč, dnes není želva za
korunu a stejně jí většinou už nepomůžete.
Vlastní výběr by měl probíhat u chovatele. Když pominu,
že želvička by měla mít všechny nožičky, ručičky, hlavičku a boudičku, je potřeba zkontrolovat
alespoň vizuelně zdravotní stav zvířete. Želva by měla mít jasné nezalepené oči, pokožku hladkou
a nepoškozenou, pozor ale, želvy jako každý plaz mění pokožku a stará se jim odlupuje v cárech,
to je v pořádku, ale pokožka pod těmi cáry by měla být svěží a zdravá.Krunýř by neměl vykazovat
známky jakékoliv deformity, jako je například známé pyramidování. Plastron " podvozek" by měl
být u mladých želv hladký, mírně vypouklý bez vystupujících spojů mezi štítky. Krabatý, staře
působící, vpadlý plastron je většinou známkou dlouhodobé dehydratace a od takové želvičky

utíkejte co můžete, tam je pravděpodobný úhyn otázkou pár měsíců a nedá se to nijak, napravit,
bývá narušen celý metabolismus želvy. Krunýř je u mladých želv pevný, mírně pružný, zvláště
plastron. Neplést si pružnost s takovou tou papírovou měkkostí, ta je špatná. Želva by se měla
po uchopení statečně bránit a dávat najevo svoji nespokojenost. I čerstvě vylíhlá želvička se
dokáže mrskat a kopat nožičkama, když se jí něco nelíbí. Pospávající (za normální teploty) želvě,
se raději vyhněte. Prostě celkově musí želva vypadat zdravě vitálně a přiměřeně naštvaně,
když ji uchopíte asi takto.
////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////
 
Zářivákukadla, zvědavost, krásný hladký, mírně pružný krunýř je takřka 100%zárukou, že neuděláte chybu. Zavřené oči, malátnost,
svrasklý, vysušený krunýř je naopak známkou toho, že chybu uděláte, pokud se necháte unést a želvu koupíte.
////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////
Pochopitelně je třeba brát v úvahu denní dobu, přijedete-li k chovateli večer, nemůžete čekat že vám
želvičky předvedou nějakou extra přehlídku, jistě budou spát. Je to prostě trochu otázka citu.
9/ Kdy nakupovat a jak velkou a starou želvu?  
Častá otázka je, kdy vlastně, v jakém ročním období je nejlepší koupit želvičku a jak starou?
Je to jedno pokud se koupě týká nezimujících mláďat. Péče o malou želvičku i několikadenní je naprosto
stejná,jako péče o dospělé zvíře. Jediný rozdíl je v tom, dbát ve zvýšené mířena to, aby u malého zvířátka nedošlo k dehydrataci. Chyby v chovu seprojeví u malé želvy pouze rychleji, místo aby při nekvalitní péči
umírala rok, stihne to za pár měsíců. Zní to cynicky, ale je to tak. Nejste-li přesvědčeni o tom, že se

dokážete postarat o mladou želvu, nekupujte si ani starší, bude trpět jen o něco déle. Co se týká období
koupě, tak je potřeba si uvědomit, že žádný chovatel si nevytáhne půlroční nebo roční želvičku ze šuplíku.

Hezky se o ní musí starat po celou zimu a většinou si tuto činnost nechá také pochopitelně zaplatit. Navíc
přijdete o " miminkovská" léta želvíka a hrdost, že jste něco dokázali. Ale to pochopitelně záleží na každém
jak se rozhodne.
10/ S čím musíme po koupi počítat?
Po příjezdu domů a umístění želvičky do vyhrazeného prostoru, mnoho lidí očekává, že želvička začne
zvesela běhat a zkoumat nové prostředí a je celá šťastná, že se ocitla u nových hodných majitelů, kteří
jsou odhodláni udělat pro ni vše na světě. To budete pravděpodobně zklamáni. Musíte počítat s tím, že se
želvík bude tvářit uraženě a zkoumat co nového z nastalé situace pro něj vyplyne. Želvy jako tvorové silně
konzervativní nemají rády jakoukoliv změnu prostředí i podmínek. Už jen to, že želvička je sama, že okolo
sebe nezaznamená hemžení svých sourozenců je jí silně podezřelé. Reaguje, až na výjmečně otrlé jedince,
tím, že se snaží dělat mrtvého brouka," já tady vlastně vůbec nejsem a budu tady, až se ujistím, že nová
situace mě nijak neohrozí" . Nemějte proto strach, že želva nebude po nějaký ten den přijímat potravu a
nebude se příliš pohybovat. Může to v klidu vydržet až týden. Je ale potřeba si ověřit zda jí podmínky v
novém terárku teoreticky vyhovují. Mám na mysli teploty, vlhkost atd. Pokud takové období chcete zkrátit
na minimum a máte-li tu možnost, pořiďte si raději želvy dvě. Daleko lépe se adaptují. 
Geochelone pardalis babcocki 0,0,1 - klikni pro větš? velikost
 

 

KŘEČEK SYRSKÝ (vědecké zařazení)

ŘÍŠE:Živočichové(Animalia)
PODŘÍŠE:Mnohobuněční(Polycytozoa=Metazoa)
VÝVOJOVÁ VĚTEV:Druhoústí(Deuterostomia)
KMEN:Strunatci(Chordata)
PODKMEN:Obratlovci(Vertebrata)
NADTŘÍDA:Čelistnatí(Gnathostomata)
TŘÍDA:Savci(Mammalia)
ŘÁD:Hlodavci(Rodentia)
ČELEĎ:Křečkovití(Cricetidae)
LATINSKÝ ÁZEV:Mesocricetus auratus
ČESKÝ NÁZEV:Křeček syrský,v Čechách převážně Křeček zlatý
ZEMĚ PŮVODU:pouště a polopouště Malé Asie
TYP:samotář,aktivní-život vede za soumraku a v noci
DÉLKA ŽIVOTA V ZAJETÍ:cca 2 roky,tento údaj je však velice proměnlivý
DÉLKA BŘEZOSTI:16-18dní,podle samice
POČET MLÁĎAT:5-10mláďat


 
Syrský křeček          

 

 



 

 


 

 
CO POTŘEBUJETE:
Klec,nebo terárium,napáječku na vodu.Pokud máte jednoho křečka a bude te ho neustále přenášet je lepší mít nějakou krabici nebo přenosku.
POZOR:pokud máte více křečků nedávejte jee do jeedné přenosky(samice si totiž hlídá svoje teritorium)
-domeček,výstelku domečku,podestýlku(seno,hobliny)
-misku na krmivo (nejlépe keramickou),krmení,kolečko na běhání
POZOR:Jestliže se vám křečci začnou prát ,nikdy je nerozhánějte holýma rukama,když to uděláte křeček vás může ošklivě poranit a je možné že na vás přenese i nějakou infekci nebo nemoc!!!

 
ROZMNOŽOVÁNÍ
Věk vhodný k páření je od 4 měsíců.Přesto samec má být o 2 a půl měsíce starší.
Připravenost k páření:samice=jednou za 4 až 6 dní
Samec=každý den

 

 
KRMENÍ A ROSTLINY
KRMIVO KRMNÉ ROSTLINY
Mrkev,hlávka zelí,brokolice, -žebříček,jetel,kokoška pastuší tobolka,
obiloviny,vitamíny,jablko, ptačinec,starček,pampeliška
tvdé pečivo,tuřín,špenát(listy), Plané rostliny ,které můžete dávat svým
petržel,rajské jablko,hruška MILÁČKŮM.
hrozny=Ovoce které mužete občas
křečkům dát jako pochoutku.
HRA S KŘEČKEM
Pokud křečka přestane bavit běhání a kolotoči,musíte ho nějak zabavit nejlepší je postavit ohrádku,ve které bude mít spoustu místa na běháí a dovádění.Ohradu můžete dát ven a nebo jí nechat doma.Do ohrady dejte nějaké překážky.Jestli tohle všechno nepomůže bude nejlepší si pořídit nového křečka.
DIVOCÍ PŘÍBUZNÍ
Křeček polní(Cricetus cricetus):délka těla 210-340mm,ocasu 28-60 mm,hmotnost 150-500g,vytváření zásob až 15 kg těžké.
Křeček romunský(Mesocricetus newtonii):délka těla 100-200 mm,hmotnost 200g
Křeček velký(Hypogeomys antimena):délka těla 30-35cm,ocas 20-25cm,hmotnost 1,2kg,
U nás je k vidění v Pražské ZOO.
OD NAROZENÍ AŽ K POSLEDNÍMU DNI DĚTSTVÍ
1.DEN:JAKO BURSKÝ OŘÍŠEK
2.DEN:VIDITELNÉ PRUHOVÁNÍ NA HŘBETĚ
4.DEN:OBJEVUJE SE SRST
12.DEN:PRVNÍ PEVNÁ POTRAVA
13.DEN:MLÁĎATA MOHOU BĚHAT
14.DEN:KŘEČÍCI MAJÍ OTEVŘENÉ OČI
21:DEN:MLÁĎATA JSOU SAMOSTATNÁ
28.DEN:KŘEČÍCI POHLAVNĚ DOZRÁVAJÍ
2.MĚSÍCE:JSOU DOSPĚLÁ
JAK POZNÁTE ŽE KŘEČEK NEMOCNÝ ?
Může odmítat potravu.Může mít průjem.Z očí a nosu mu bude téct.
Bude posedávat nebo polehávat a bude mu jedno co se děje kolem.
CO DĚLAT KDYŽ JE KŘEČEK NEMOCNÝ?
Možná je mu jen příliš horko,nebo jste ho hodně brali do rukou,může být v šoku po pádu.Je,ale lepší se pojistit kouknout do nějaké knížky a něco si o tom přečíst.
PÉČE O KŘEČKA
 
 
 
 
MORČATA
 hladkosrste2.jpg
 

Původ

Naše domácí morče (Cavia aperea porcellus) pochází z divokého morčete (Cavia aperea) žijícího volně v Jižní Americe. Morčata chovali již Inkové dávno před objevením Ameriky Španěly. Skupiny krotkých zvířátek žily přímo v domech s lidmi, kteří je pravděpodobně již tenkrát chovali nejen pro maso a jako obětní zvíře, ale i jako kamarády pro děti. Kromě původní barvy morčete, kterou je zlatá aguti, se v indiánských domech vyskytovala morčata různých jiných barev a dokonce i morčata rozetová. Výzkumy ale naznačují, že černá morčata byla - nejspíš z pověrčivosti - hned po narození usmrcována.
Není jasné, zda se morčata dostala do Evropy již na počátku 16. století nebo zda je až mnohem později přivezli angličtí mořeplavci. Jisté ale je, že se v Evropě chovala už na počátku 18. století. Protože morčata pocházela z daleké zámořské země, byla již tím velmi zvláštní a proto také velmi drahá - pořídit si je mohli jen bohatí lidé. Z ceny morčete také pochází jeho anglický název "guinea pig" - tedy nikoliv guinejské prasátko, ale prasátko za jednu guineu. Morčata se stala oblíbenými domácími mazlíčky, byla vystavována jako kuriozita na trzích a poutích a dostala se i do laboratoří. Na chov morčat se soustředili především v Anglii, kde byly už v 19. století pořádány výstavy, na kterých se hodnotil vzhled morčat. Dnes jsou morčata nejoblíbenějšími a nejčastěji chovanými hlodavci.
Literatura:
Michael Mettler: Morče - původ, péče, ošetřování. Art Area, Bratislava, 1997.
Esther Verhoef-Verhallenová: Encyklopedie králíků a hlodavců. Rebo Productions, Čestlice, 1999.

 

 

2 rozetky.jpg

Základní biologické hodnoty

  • Tělesná hmotnost v dospělosti: ideálně 800 - 1200 g, ale může být až 700 - 1500 g
  • Hmotnost při narození: 50 -120 g
  • Hmotnost při odstavu: 200 - 250 g
  • Věk při odstavu: 3 - 5 týdnů (podle váhy)
  • Otevření očí: při narození (některé prameny uvádějí i 2 dny před porodem - oči se otevírají již v děloze)
  • Přijímají tuhou potravu od 3. - 5. dne (ochutnávají někdy již od prvního)
  • Délka života: průměrná 6 let, rozmezí 5 až 10 let
  • Pohlavní dospělost: samec 8 týdnů, samice 10 týdnů.
    Samičku je možno poprvé připustit v době, kdy dosáhne váhy 500 g. První porod by měl proběhnout do desátého až dvanáctého měcíce věku samičky. Připouštění plánujeme s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu a tělesné konstituci samičky.
  • Tělesná dospělost: samec 10 - 12 týdnů, samice 12 - 14 týdnů
  • Délka pohlavního cyklu: 16 - 23 dní (mě osobně při sledování tří spolubydlících morčic po dobu jednoho roku vycházel průměr na 19 dní ;-))
  • Doba říje: 6 - 15 hodin
  • Doba březosti: 63 - 72 dní
  • Počet mláďat: 2 - 4(6)
  • Doba kojení: 3 - 5 týdnů
  • Použití v chovu: samec 5 let, samice 3 - 4 roky
    (podle zkušeností aktivních chovatelů morčat opravila Jája, 7.2.2009)
  • Rektální tělesná teplota: 38 - 39°C
  • Dechová frekvence: 69 - 104 /min
  • Tepová frekvence: 226 - 400 /min
  • Krevní tlak: 77 / 47 (systol./diastol.)
postupem času se tato stránka bude doplňovat...
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář